[ Webhosting profitux.cz ]
Hlavní menu
Přehled redaktorů
Šéfredaktoři:
  • Anelka Fere
  • Maddie Láskyplná

  • Administrátor:
  • Maddie Láskyplná

  • Korektoři:
  • Maddie Láskyplná
  • Markéta Stará
  • Alexandra Piercová

  • Spisovatelé:
  • Hope Honey
  • Aseta Bartošová
  • Lea Werewolfka
  • Mazrim Taim
  • Alexandra Piercová
  • Swancel Lionová
  • Kate Elmargová

  • Pisálci:
  • Lea Werewolfka
  • Swancel Lionová
  • Lukas van Nevidal
  • Bibiana Selena Della

  • Básníci:
  • Allys Blind
  • Aria Nix
  • Swancel Lionová

  • Pisálci na volné noze:
  • Aria Nix
  • Tracy Dark
  • Werenys Raydenová

  • Občasná výpomoc:
  • volno pro zaměstnance školy

  • Rychlobrkovky
    18.03.2012: Nábor redaktorů
    byl ukončen. Přeji hodně štěstí novým sílám v redakci.
    Pod ochranou moci

    Pod ochranou moci-4.kapitola:Záblesk naděje



    Byl krásný sluneční den a slunce pařilo, jako v pekle. Tu noc se jí znovu zdálo o Melise. Jakoby jí tím něco chtěla říci, ale to přeci není možné, je už tolik staletí po smrti. Musí o ní zjistit něco víc, musí si zajít do knihovny.. Neměla na to ale sílu, zkoušky jí tak vyčerpaly, že už se nezmohla na nic, jen procházet se u jezera jí nevadilo. Čím víc bloumala nad Melisiným životem, tím víc si uvědomovala jak beznadějný je její život. Už se nemohla smát, nikdo se už nemohl smát. Neměli na to právo a přesto viděla skupinku studentů, která radostně proběhla kolem ní a bavila se. Nikdo ani netuší, kolik toho ztratila, všichni jí závidí, závidí jí dobré výsledky, hodně přátel, její popularitu ve škole ... ale tohle všechno, to není to, co by si přála, není to to, co chce, čeho chce dosáhnout, ani zdaleka. Nejlepší by bylo to všechno nechat být, zahodit to a už se k tomu nevracet. Nikdy neusnout, být jako anděl. Jako on. On. On je mrtvý, člověk který při ní stál je mrtvý, člověk, kterého milovala už tu není. Vypařil se, zbyl po něm pouze krátký dopis : Sejdeme se v 18:00, na útesu. Daniel Četla si ho pořád dokola. Znala ho nazpaměť. Ale nikdy pro ni tenhle ubohý malý kus starého papíru, který nosila pořád u sebe neznamenal tak hodně jako teď. I když to od ní nikdo nečekal, nikdo by si nemyslel, že se toho dočká, usmála se. Usmála se nad jeho rukopisem, nad jeho stylem psaní a projela prstem papírek. Byl teplý, skoro jako spálený. Nemohla uvěřit, že už je to tak dávno. Zavřela oči.

    Přeběhl mi mráz po zádech. Helena na mě nechápavě zírala. Když jsem se na ni podívala, bylo mi jasné, že věděla, co se chystám udělat. Ale já musela. Po tom všem, co jsme spolu prožily, po tom všem ... nikdy jí to nevynahradím. Kdybych byla na jejím místě, zdálo by se mi to teď jako 7 let vyhozených do vzduchu.
    ,, Promiň, " zašeptala jsem, věnovala jí poslední pohled a se slzami v očích jsem se obrátila proti nebezpečí a vyrazila mu vstříc. A to bylo naposledy v životě, co se moje oči setkaly s Heleninýma. Co jsem na ni promluvila. Co jsem viděla její vyděšenou a zároveň soucitnou tvář. Bylo to naposledy, kdy jsem mohla říct, že ještě nejsem sama. Ale věděla jsem, že bude pořád se mnou, že mě neopustí. Běžela jsem, celá promočená, teď už ne jen od deště, který mi zkapával z obličeje, ale ze slz, které mi teď neovladatelně padaly z tváře. Běžela jsem aniž bych věděla kam. Běžela jsem za ním. Nohy jsem měla poškrábané, sukni roztrhanou, oči uplakané a tvář ustaranou. Jako kdybych byla šťastná, byl to skvělý pocit běžet v dešti, běžet za ním, bylo to skoro jako kdybych smutek vyměnila za radost. Tancovala jsem v dešti, v dálce zahřmělo a já jsem zakřičela : ,,SBOHEM!" zastavila jsem se a otočila se prudce na podpatku, podívala jsem se naposledy na hrad a na tu malou postavičku, která tam marně volala dva jména. ,, Sbohem domove," šeptla jsem. V tu chvíli mi poskočilo srdce. Něco mi zasvítilo do očí. Podívala jsem se tím směrem a hned to pochopila.
    Na malém pahorku v lese stál George, celý mokrý a poškrábaný, ostatně jako já. Něco ale neblo v pořádku. Hned jsem to ucítila. Vykročila jsem k němu, ale on jen zvedl ruku, zřejmě abych se zastavila. Jeho oči mě pozorovaly. Nebyl to ale jeho obvyklý pohled, díval se na mě, jako bych mu ublížila. Jako by na mně každou chvíli měl skočit a zabít mě. Jako kdybych mu něco udělala, tyhle oči už nebyly jeho. Chvíli jsme tam jen tak stáli a navzájem se tupě pozorovali. Měla jsem sto chutí běžet k němu a skočit mu kolem krku, byla jsem šťastná, že ho vidím živého, ale nemohla jsem. Bála jsem se ho.
    ,,Běž pryč" vyhrkl znenadání.
    ,,Georgi, já ..." já co? Co jsem se mu snažila vlastně říct? Co mu chci vysvětlovat? Že jsem opustila svůj domov, zradila nejlepší kamarádku proto, aby na mě teď koukal jako na vraha?
    ,,Sem nepatříš" zavrčel a probodával mě nadále tím zlým pohledem.
    ,,Já .." a pak jsem skončila. Ještě jsem stihla uvidět zelený paprsek světla a upadla do bezvědomí.

    | Autor: Swancel Lionová | Vydáno dne 21. 08. 2012 | 1302 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek
    Přihlášení redakce
    Jméno:
    Heslo:

    Vyhledávání
    Kalendář
    <<  Listopad  >>
    PoÚtStČtSoNe
      1 2 3 4 5
    6 7 8 9 10 11 12
    13 14 15 16 17 18 19
    20 21 22 23 24 25 26
    27 28 29 30    
    Anketa
    Jakou tématiku povídek byste nejvíce uvítali?

    Harry Potter (2058 hl.)
     
    E-Bradavice (608 hl.)
     
    Denní Věštec (606 hl.)
     
    Realita (537 hl.)
     
    Upíři (574 hl.)
     

    Celkem hlasovalo: 4383
    Rubriky
    Počítadlo
    Přenášedlo







    © 2008 by Anelka Fere, James Oliver & Daniel Simon
    Tento web patří pod Denní Věštec a E-Bradavice. Zákaz kopírování veškerého materiálu z tohoto webu.