[ Webhosting profitux.cz ]
Hlavní menu
Přehled redaktorů
Šéfredaktoři:
  • Anelka Fere
  • Maddie Láskyplná

  • Administrátor:
  • Maddie Láskyplná

  • Korektoři:
  • Maddie Láskyplná
  • Markéta Stará
  • Alexandra Piercová

  • Spisovatelé:
  • Hope Honey
  • Aseta Bartošová
  • Lea Werewolfka
  • Mazrim Taim
  • Alexandra Piercová
  • Swancel Lionová
  • Kate Elmargová

  • Pisálci:
  • Lea Werewolfka
  • Swancel Lionová
  • Lukas van Nevidal
  • Bibiana Selena Della

  • Básníci:
  • Allys Blind
  • Aria Nix
  • Swancel Lionová

  • Pisálci na volné noze:
  • Aria Nix
  • Tracy Dark
  • Werenys Raydenová

  • Občasná výpomoc:
  • volno pro zaměstnance školy

  • Rychlobrkovky
    18.03.2012: Nábor redaktorů
    byl ukončen. Přeji hodně štěstí novým sílám v redakci.
    Lovec

    Lovec:Na dosah - 7.Kapitola: Mantichory



    V tu ránu se spustil tak silný déšť, že jsme to pocítili i uvnitř hustého lesa. Všichni jsme se sborově podívali k obloze a zároveň strnuli hrůzou, neboť oblohou projel mnoha se vrstvící blesk a po chvíli mohutně zaduněl širokým okolím hrom. A k tomu všemu se z toho zatraceného lesa pořád ozývalo to vrčení s tou podivnou melodií. Po chvíli se jako by to čert chtěl, se z lesa za doprovodu dalších tří blesků jdoucích rychle po sobě, vynořila ne jedna, ale rovnou dvě mantichory se zlověstným úšklebkem na tváři. Byl by to opravdu impozantní pohled na tyhle dvě stvoření s tělem lva, hlavou člověka a s ocasem štíra, který se jim kroutil do rytmu té melodie, a nebýt toho, že to byla vražedná zbraň napuštěná ke všemu jedem a ony se nás s ní nejspíše pokusí zabít a pěkně si to vychutnají. „Běžte!“ zařval Harry, a nemusel nás pobízet dvakrát, protože všichni jsme se hned po výkřiku otočili o 180 stupňů vzad a dali se na zběsilí útěk. Kdo by to asi taky čekal, že? Ale mantichory se v mžiku daly za námi. Na tenhle běh by se asi dalo skvěle použít rčení: Utíkej jako o život, jelikož jsme o život vážně běželi, a nepomáhali tím, ani ty blesky, které sem tam udeřili do místa nebo stromu, pár metrů od nás. Běžel jsem, co mi síly stačil, a to samé by se dalo říct i o ostatních, až na Jamese, který lehce zaostával. Jestli si teď říkáte, proč nepoužíváme hůlky, řeknu vám to asi tak: „Na ty svině, žádné kouzlo neplatí!“. Mantichory nás pomalu doháněli, bouřka měla pořád na síle, a James byl stále dál a dál za námi. V tu chvíli, jsem dostal naprosto šílený nápad. Po pravé straně se začínala zvedat země do kopce, a o asi 200 metrů výš jsem viděl holý pahorek vyčnívající z lesa. Před sebou jsem viděl Harryho, a rozhodl jsem se ten plán uskutečnit. „ Harry, odveď Elizabeth s Albusem někde do bezpečí, já se postarám o Jamese a mantichory“ zavolal jsem za ním. „ Sice nevím, co máš v plánu kluku, ale dávej na sebe a Jamese bacha“ odvětil a začal se s Elizabeth a Albusem stáčet pomalu na jih. Teď přišla chvíle na můj plán. Zpomalil jsem, počkal, až mě James doběhne a mezitím, jsem dostal ještě větší vztek, protože jsem viděl, že mantichory neběží na plno, jen se ušklebují, klušou, broukají si, a i když pomalu, dohání nás. O pár vteřin později, když už byl James skoro u mě, dal jsem se pomalu doběhu, tak, aby mě doběhl, ale nezastali jsme úplně. Jakmile mě doběhl, ukázal jsem mu směrem na kopec a vysvětlil mu svůj plán. Byl to souboj s časem, protože mantichory byly jen kousek za námi, a bouřka pomalinku slábla, a zrovna teď byla velmi potřebná pro můj plán. Kličkovali jsme mezi stromy, a pod nohami nám bředl sníh, v takovém lijáku se nebylo čemu divit. Před námi už jsem viděl pahorek „ Ještě 50 metrů, prosím, ať se to povede“ říkal jsem si pro sebe zoufale. 30 metrů, 25 metrů, 15 metrů, 5 metrů, v tuto chvíli už jsme pomalu vybíhali na kopec a já si chystal hůlku. Blesky kolem nás teď naráželi do země každou chvíli a já jen doufal, že nás jeden netrefí. „ Na zem!“ křikl jsem na Jamese, a oba jsme se poroučeli k zemi. Mantichory byly jen kousek od pahorku, a já jsem i přes tu bouřku a blesky slyšel to jejich šílené pobrukování. Namířil jsem hůlku zoufale na spodek nejbližšího ze stromů, a křikl jsem: „Bombarda!“ a když strom ležel zborcený na zemi, ukázal jsem na něj, švihnul, mávnul, řekl zaklínadlo a strom se vznesl do vzduchu. V tu chvíli se na pahorek vřítily i mantichory, ale to už jsem se i já šklebil, strom právě zasáhl blesk, a já ho hořící zvrhnul na ty dvě překvapené obludy. Ale už jim nebylo pomoci, strom se na ně zřítil, zavalil je, a už jim nebylo pomoci, oheň vše dokonal. Pomalu jsme se s Jamesem odvalili na druhou stranu pahorku do lesa. „Sice nevím, kdo jsi, ale dík, že jsi mi zachránil život“ řekl a oba jsme si oddechly. Po asi čtvrt hodině, nás přestalo bavit, ležet v té mokré trávě. Vstali jsme, a vydali jsme se dolů. Nedostali jsme se, ale daleko, protože James o něco zakopnul, a svalil se na zem.

    [Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
    | Autor: Lukas van Nevidal | Vydáno dne 17. 08. 2012 | 1361 přečtení | Počet komentářů: 435 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
    Přihlášení redakce
    Jméno:
    Heslo:

    Vyhledávání
    Kalendář
    <<  Listopad  >>
    PoÚtStČtSoNe
      1 2 3 4 5
    6 7 8 9 10 11 12
    13 14 15 16 17 18 19
    20 21 22 23 24 25 26
    27 28 29 30    
    Anketa
    Jakou tématiku povídek byste nejvíce uvítali?

    Harry Potter (2058 hl.)
     
    E-Bradavice (608 hl.)
     
    Denní Věštec (606 hl.)
     
    Realita (537 hl.)
     
    Upíři (574 hl.)
     

    Celkem hlasovalo: 4383
    Rubriky
    Počítadlo
    Přenášedlo







    © 2008 by Anelka Fere, James Oliver & Daniel Simon
    Tento web patří pod Denní Věštec a E-Bradavice. Zákaz kopírování veškerého materiálu z tohoto webu.