[ Webhosting profitux.cz ]

Kapitola 6: Zařazování

Autor: Lea Werewolfka <>, Téma: Temné časy v Bradavicích, Vydáno dne: 16. 03. 2013




„To přece… To přece nejde, toto jim nemůže projít!“ řekl Ernie a zhluboka dýchal, jak se přemáhal, aby na ty parchanty nezařval.
„Ale můžou…“ řekl pochmurně Neville. „Harry měl pravdu…“ dodal a pak popadl kufr, stiskl Trevora a spolu s ostatními šel pomalu přes Kamenný kruh.
Díval se směrem k Hagridově chýši, kde byla tma, stejně jako všude kolem. Studenti kolem něj poplakávali, především mladší dívky a on se snažil to neposlouchat.
Když přišli na nádvoří, zjistili, že se tam utvořila menší zácpa. Opět stáli všude kolem Smrtijedi, u brány se k nim ale připojil Filch.
„Tak, studenti Zmijozelu jsou už ve Velké síni, vy se k nim můžete za chvilku připojit, když budete spořádaní a nebudete dělat zbytečně problémy!“
zařval jeden Smrtijed do kouzelnického megafonu.
„Podívejte!“ ukázal Seamus k bráně. Ostatní se tam podívali a viděli tam stát McGonagallovou, která vypadala ještě strhaněji, než obvykle. Neville zadoufal, že
za to může pouze ta skutečnost, že je noc a nádvoří je nedostatečně osvíceno.
„Budete chodit bránou po jednom a já s panem Filchem vás budeme kontrolovat. Tak do toho a kdo bude dělat problémy, odskáče si to!“
Po těchto slovech kývl na první studentku z Mrzimoru a ta roztřeseně předstoupila.

Trvalo celou hodinu, než na ně došla řada. Smrtijed prohledával, zda nemají něco u sebe v kapsách, či na sobě a dával si záležet obzvlášť u mladších studentek.
Filch zase kontroloval zavazadla a zvířata.
„Co je tohle?!“ zařval na studenta 2. ročníku, kterému se na hrudi třpytil nebelvírský erb.
Student se smutně podíval na své morče, které ten chlap držel za kůžičku na krku.
„To je… moje zvíře, měl jsem ho tu celý minulý rok, koupila mi ho-“
„To má být kouzelnické zvíře?! Zabini!“ zařval dozadu. Z Velké síně sem přispěchal černošský, asi sedmnáctiletý student Zmijozelu a přelétl pohledem po nebelvírském šmejdovi na Smrtijeda.
„Co se děje, pane Brooksi?“ zeptal se s nezájmem a vůbec si nevšímal strachu v očích nejbližších studentů.
„Budeš nám tu pomáhat, protože někteří zřejmě nepochopili, že toto není zoo, ale kouzelnická škola. Zbav se toho!“ podal mu morče a Zabini ho vzal za hlavu.
„Prosím ne, nedělejte to, nezabíjejte ho!“ prosil klouček, ale Zabini se jen usmál a z kapsy mu vylezl had. Dívky kolem vypadaly, že brzo omdlí, had jim ale nevěnoval pozornost a zakousl se morčeti do hlavy.
Pištění, které následovalo z jeho krku, bylo nesnesitelné. Měli chuť zasáhnout, i když pro morče už bylo pozdě, nemohli to snést, ale také nemohli nic dělat. Morče přestalo škubat zadníma nohama a ty v příštím okamžiku zmizely v hadí tlamě.
„Ještě někdo tu něco má? Nějakou špínu, co nemůže být ani označena za kouzelnické zvíře?“
Studenti se po sobě podívali a jedna holčička vzadu vypustila pár jiskřiček v naději, že přemění svého leguánka ve svíčku, aby ho mohla pronést.
„Hej ty tam!“ houkl na ni Brooks. Všichni se rozestoupili a on se k ní vrhl.
„Ale, ale, ale, tady nám někdo chce kouzlit… A jsi z Havraspáru, to jsem myslel, že budeš chytřejší. Jak se jmenuješ?“
„Orla Quirkeová,“ řekla vyděšeně. Brooks se podíval do pergamenu se studenty havraspárské koleje.
„No jo, ty jsi tady vedena jako velmi úspěšná studentka, z kouzelnické rodiny, posudek máš tak dobrý, že bys mohla být brzy prefekt…“ Usmál se na ni a ona ani nedýchala.
„S tím se teď můžeš rozloučit!“ roztrhl její posudek a namířil na ni hůlkou.
„Prosím, vždyť leguánek je kouzelnické zvíře!“snažila se to zachránit Orla, ale marně.
„Arachnida!“ a švihl směrem k leguánkovi. Ten se vmžiku přeměnil v odpornou tarantuli, kterou Orla se zděšeným křikem upustila na zem.
Všichni Smrtijedi včetně Zabiniho a Filche se smáli a ona plakala, zatímco jí tarantule utekla do tmy.
„No jasně, velmi vtipné!“ zařval nebelvírský student šestého ročníku. Mrazivé ticho, které nastalo, nebylo větší, snad jen v tom momentu, když přišli mozkomorové. Brooks však neztratil hlavu a šel pomalu k němu.
„Chlapečku, víš vůbec, co sis právě dovolil?“ řekl chladným hlasem.
„Co je mi po tom, chováte se jak prasata, co vám ta zvířata udělala? A co jsme vám udělali my? Jsme přece kouzelníci, ověřili jste si to na nádraží, tak proč-“ nedořekl, protože mu srostly rty, jak na něj zamířil Smrtijed za Brooksovými zády.
„Myslím, že bychom tě měli použít jako odstrašující příklad pro všechny, co by chtěli být v budoucnu drzí. A jelikož na vás mozkomorové nestačí, tak to zkusíme jinak.“ Luskl a dva další Smrtijedi ho chytili a táhli do Vstupní síně.
„Tak, ještě někdo bude dělat problémy?“ Nikdo nic neřekl a tak prohlídka pokračovala dál, naštěstí však již nic dalšího nenašli, nic, co by způsobilo podobné scény jako předtím.
„Ale, slečna Ginevra Weasleyová…“ řekl Brooks, zatímco ona se na něj pohrdavě podívala. „Rudé vlasy, sepraný hábit nebelvírské koleje, dám si na Vás pozor, stejně jako dáváme pozor na celou rodinu těch krvezrádců…“ Ginny nic neřekla, šoupla trpaslenku Arnolda do kapuce a šla do Vstupní síně, kde stáli zkontrolovaní studenti. Když se podívala pořádně nad mramorové schodiště, které vedlo do vyšších pater, zarazila se a zbledla. Za kapuci hábitu tam byl na podstavec na pochodně pověšený její spolužák a visel dolů. To ale nebylo všechno – kolem hlavy se mu utvořila bublina a pak zase praskla. A pak se zase vytvořila. Když ji měl na hlavě, zmítal sebou, protože očividně nemohl dýchat. Draly se jí do očí slzy, ale musela odvrátit hlavu, protože k ní zrovna přišel Seamus a hned po něm Neville.
„To si snad dělají srandu?“ řekl Seamus, když to viděl. Neville objal Ginny, která plakala, a to nepláče téměř vůbec a přemýšlel, co udělat, nic ho však v dané situaci nenapadlo.

Konečně byli všichni studenti ve vstupní síni a Filch zavřel bránu.
„Myslíte, že bude Zařazování?“ ptal se Ernie a rozhlížel se kolem.
„Ernie, ty máš teda starosti…“ řekla Luna svým obvyklým klidným hlasem, i když se právě dívala na visícího nešťastníka. Ernie si jej teprve teď všimnul a zalapal po dechu.
„Tak, táhněte všichni do Velké síně ke svým stolům, okamžitě!“ zařvali na ně Smrtijedi a oni jako ovce vešli dovnitř.