[ Webhosting profitux.cz ]

Hodina Kouzelných Formulí

Autor: Swancel Lionová <>, Téma: Povídky, Vydáno dne: 26. 10. 2012



Profesor přecházel pomalu po třídě a vykládal o jakýchsi kouzlech o kterých jsem neměla ani tušení. Najednou mě někdo vytrhl z přemýšlení.
,,Slečno Clarková, mohla byste prosím sem ke mně?" otočila jsem se směrem k profesorovi a podívala se na něj pohledem: Jako já? Ale nakonec mi došlo, že všichni ze třídy mlčí a dívají se na mě jako na zjevení, tak jsem vstala z lavice a pomalu přešla na druhou stranu třídy k Blackovi.
,,Děkuji," pokýval hlavou a otočil se k šuplíku po jeho levé straně. Chvíli se tam přehraboval až nakonec vytáhl velkou krabici, kterou opatrně položil na lavici před ním.
,,Takže, určitě se ptáte co se ukrývá v této krabici. A já vám hned řeknu odpověď. Jsou tam čtyři věci, z nichž na každou použijeme jedno kouzlo a slečna Clarková mi tady udělá menší výpomoc. Musela jsem se nad tím ušklíbnout. Donutit mě k asistenci? Najednou se profesor pousmál, jakoby věděl co se honí hlavou. Odkryl víko krabice a naklonil se k ní více, zřejmě nechtěl, abych viděla co v ní je. V tom zabořil ruku a vytáhl ze dna krabice velkého brouka jako byla asi má dlaň. Ukázal ho celé třídě a pak se obrátil zpět na mě.
,,Slečno Clarková, vy mi teď nastavíte ruku a já vám do ní položím toto neškodné malé stvoření. " znovu se na mě pousmál a já na něj pohlédla s hrůzou v očích. Mám držet toho nechutného obra? V ruce? Já? Ne, to opravdu ne, nejsem on. Ale co se dalo dělat. Nastavila jsem svou dlaň a zavřela oči. Čekala jsem bolest jakmile se mě dotklo velké tělo s asi padesáti nožkama. Ale ne, bolest pořád nepřicházela. Otevřela jsem oči a pohlédla na svou dlaň. Byl tam velký brouk, úplně stejný jako ten co držel Black před tímn v ruce a nehýbal se. Oči měl otevřené a nevydal ze sebe ani hlásku. Profesor se usmál.
,,Dobrá a teď něco vyzkoušíme," řekl a než jsem cokoliv stačila namítnout, okamžitě vzal hůlku ze své kapsy u hábitu a namířil s ní na tvora. ,,Mobilicorpus!" vykřikl a provedl pohyb hůlkou. Já jsem jen stála a přihlouple se dívala na tvorečka, který už nebyl na mé ruce, ale vznášel se ve vzduchu, přesně tak jak chtěla profesor Black.
,,Hmm, výborně, takže toto bylo kouzlo Mobilicorpus, slouží k levitaci a pohyby s těly, jak vidíte." dořekl a ihned sklonil hůlku. Brouk zapadl zpátky do krabice, nad kterou se zrovna vznášel.
,,A teď něco lepšího, co určitě každý z vás dokáže ocenit." ušklíbl se a vyndal z krabice knihu. Ano, obyčejnou starou knihu, u které nešly přečíst ani písmena z názvu knihy.
,,Toto," ukázal profesor na knihu, ,,Je velice vzácná stará kniha. Žádné kopie neexistijí. Originál vidíte práve před sebou. " Vzal knihu a položil jí na stůl. ,,Geminio" pronesl a klepnul hůlkou. Všichni vydechli. Já znovu otevřela pusu a vykulila oči. To snad není možné. Na místě kde byla jedna kniha byly najednou dvě.
,,Geminio umí vytvořit dokonale přesnou kopii předmětu, ovšem neplatí na zvířata cennosti a blablabla." celá třída vypukla smíchy. Ale profesor dále pokračoval: ,,Pamatujte, tohle nikdy nebude opravdová kopie této knihy. Ano, je to kopie, ale je naprosto bezcenná." Tak teď už tomu nerozumím vůbec. Myslela jsem si nejdřív, že já jsem ten blázen, ale kdo je tady blázen, když on nám nejdříve řekne, že to kopie není a pak nám řekne že to kopie je. Radši jsem se posadila na židli vedle profesora a rozdýchávala to.
,,Copak slečno Clarková? Už na to nemáte nervy?" usmál se Black. Ani nečekal na mou odpověď a už zašmátral znovu v krabici a tentokrát vytáhl nějaký deník, či diář, nebo co to je. Položil ho na dvě knížky, originál a kopii, ani nešlo rozeznat, co je co a rozevřel ho, stránky byly celé prázdné ještě to stačil ukázat třídě a pak hned pokračoval. Znovu pevně uchopil svou hůlku do ruky a pronesl: ,,Aparecium!" všechno se seběhlo tak rychle až jsem se zakymácela na židli. Na prázdných stránkách deníku se začaly objevovat písmena, až byly obě dvě stránky popsané. Profesor zvedl hlavu a porozhlédl se po třídě.
,,Právě jste viděli kouzlo Aparecium, dokáže odhalit napisy psané neviditelným inkoustem. Toto byl deník, pocházející z velice staré doby, třeba si o tom ještě někdy něco řekneme." Deník nechal na knížkách a vyndal z krabice poslední věc.
,,A teď, pro vás možná hodně známá formule. Ne moc zajímavá, ale často velmi užitečná. Měli byste se nad ní ale nejdřív trochu zamyslet, na co ji použijete. Mohlo by dojít na .. ehm ... velmi "zvláštní" věci," zasmál se profesor Black. Vytáhl dřevěnou kuličku. ,,Engorgio!" pronesl a švihl hůlkou. Dřevěná věc se zvětšila. V tu ránu zazvonilo. Skvělé, dnes už nic zajímavého nebude, pomyslila jsem si, když bych porovnala hodiny Kouzelných formulí a hodiny Astronomie.